Galina Giorgadze: Jak klid Česka naučil létat myšáka Myšulka
Malovala vždycky, psát začala už dávno a nyní spojila obojí v kouzelné prvotině. Galina Giorgadze - ilustrátorka a spisovatelka uhranula čtenáře i poroty literárních soutěží příběhem o létajícím myšákovi Myšulkovi, který sní o „sýru mezi hvězdami“. Přestěhovala se do České republiky, kde našla klid, který jí dovolil popustit uzdu fantazii a dopřát Myšulkovi dobrý konec. Povídali jsme si o odvaze, digitální ilustraci a o tom, proč jsou české kopce laskavé.
Přijela jste sem z Gruzie. Co vás přivedlo k přesídlení do České republiky, a co se vám na životě zde, zejména z pohledu umělce, nejvíce líbí?
Česko je stejně krásná země jako Gruzie, ale poskytuje mnohem větší klid k životu – a to tady miluji. Ten klid člověku dovolí slyšet a vnímat víc detailů. A právě to dělá život krásným. Klid dává prostor tvořit.
Promítají se do vašich ilustrací prvky vaší původní kultury?
Úmyslně to nedělám, naopak se snažím vytvářet obrázky, které by oslovily děti různých kultur. Ale úplně se tomu nevyhnu. Ta původní estetika se do mě promítá sama od sebe, jako přízvuk u cizince. Je to něco, co v sobě neseme všichni, a v obrazech se to tiše ukáže.
Myšulek je vaše úplně první vydaná kniha. Zrodil se tento příběh ještě v Gruzii, nebo je inspirován už českým prostředím?
Ten příběh se zrodil doslova v Gruzii, protože Myšulek vychází z gruzínské předlohy. Jenomže ta má hodně smutný konec: myšák začne létat, ale nakonec ho zavrhnou i myši, i ptáci. Říkala jsem si, že krutosti je v realitě dost. A právě české prostředí mě inspirovalo dopřát tomu příběhu naději a víru v dobrý konec.
Jak dlouho se věnujete ilustraci?
Malovala jsem vždycky ráda, ale naplno jsem do toho vstoupila před třemi lety, kdy jsem začala s digitální ilustrací. Digitální malování je jiný svět – chyby vám odpustí a dokáže předstírat, že se nikdy nestaly. Mě chyby dřív hodně brzdily, ale na tabletu jsem objevila svobodu. Teprve tehdy jsem si dovolila být odvážnější.
Jaké ocenění je pro vás nejdůležitější?
Nejdůležitější pro mě bylo ocenění Talent roku 2024 od literární agentury Mám Talent za Myšulka – pořád jsem za to nesmírně vděčná. Bylo to potvrzení, že to má smysl. Najednou jsem měla pocit, že Myšulek opravdu má křídla. V mezinárodní soutěži KeyColours 2024 se pak dvě moje dětské knihy dostaly mezi 30 nejlepších a letos byl lišáček z dalšího příběhu v top 10 na World Illustration Awards 2025. Ale mým opravdovým snem není žádné ocenění. Největší ocenění bude, když mé knihy opravdu promluví k dětským duším.
Co bylo impulsem, kdy jste si řekla: „Tentokrát ten příběh musím i napsat.“?
Poslední roky jsou těžší. Kolem nás přibývá věcí, které bolí. A já jsem najednou cítila, že chci vytvořit něco laskavého, světlého a inspirujícího. Protože jedině tak dokážeme odpovídat zlu – dělat dobré věci.
Jaký byl přechod od kreslení k psaní celého textu?
U mě to bylo naopak – psát jsem začala už dávno, a teď jsem k tomu přidala obraz. Obrázky vyprávění v mnohém usnadňují, zároveň ale autora zpomalují. S jednou ilustrací občas strávím víc času než psaním krátkého příběhu. Myšulek by řekl, že jsem pomalá myš, ale já tomu říkám pečlivost.
Proč jste debutovala právě v Česku?
Jsem naprosto zamilovaná do českého jazyka a přála jsem si, aby Myšulek dostal svoji šanci právě tady. A tu on dostal od nakladatelství Mám Talent. Stejně jako Myšulek snil o létání, stejně tak jsem snila, že se mu podaří najít nakladatele. A stalo se! Splnil se jeho sen, splnil se i ten můj, což pro mě dělá tuto knížku zázračnou: poselství, které má v sobě, se tím pádem opravdu uskutečnilo.
Co pro vás osobně představuje ten „sýr mezi hvězdami“?
Pro mě je to spíš sen než cíl. Sen, kterému věříte i ve chvíli, kdy vám nevěří nikdo jiný.
Vidíte v Myšulkovi kus sebe?
Myšulek je pro mě ten, kým bych chtěla být. Obdivuju jeho houževnatost a schopnost po pádu zase vstát a jít dál. Já se to od něj pořád učím, on je v tom prostě lepší než já.
Vaše ilustrace jsou charakteristické svou jemností. Kde čerpáte vizuální inspiraci pro tak útulný svět?
Myslím, že za ten útulný svět může Česko. Po přestěhování jsme hodně cestovali a já jsem se nemohla vynadívat na krásu české krajiny. Ty kopce v knížce možná nepoznáte, jestli jsou moravské nebo ze severních Čech, ale věřte mi, jsou určitě české. Mám pocit, že tady i kopce umí být laskavé. Český svět je nádherný ve své útulnosti a vstřícnosti.
Na čem pracujete nyní?
Uvidíme, jestli si Myšulka čtenáři zamilují natolik, že se s ním budou chtít znovu potkat – pak možná ještě přiletí. Teď ale maluju ovoce a zeleninu pro vlka, který zkouší život vegetariána, a zároveň ilustruju příběh o losovi, který uteče z lesa, protože ostatní zvířata byla moc hlučná. Takže los si prostě udělá „detox od lesa“.
Rozhovor připravila: Pavla Konečná
Knihu "Myšulek, Mezi hvězdami a sýrem" zakoupíte v našem e-shopu
