Psaní je pro mě absťák, který musí na papír
Psaní je pro mě absťák, který musí na papír
S autorem Josefem Farkasem nahlédneme pod pokličku jeho tvůrčí kuchyně. Jak vypadá jeho typický psací den, proč u práce poslouchá Apocalypticu a co se stane, když se sny promění v „ďábelský guláš“? Seznamte se s mužem, který věří, že o vzduchoprázdnu se psát nedá.
Pane Farkasi, mnoho autorů má přísný režim. Jak vypadá váš typický psací den? Jste ranní ptáče, nebo spíše noční tvor?
Můj typický psací den vlastně neexistuje. Píši kdykoliv, kdy se u mě projeví to, čemu říkám „absťák“ – stav, kdy se ve mně nahromadí tak silné nutkání, že se rozepsaný příběh prostě snaží dostat na papír, a to se může stát ve dne i v noci.
Máte nějaký konkrétní rituál, bez kterého se vám nedaří psát?
Vybírám si hudbu, která ve mně dokáže spustit fantazii. Většinou je to styl muziky, kterou tvoří například Apocalyptica, ale nepohrdnu ani vážnou hudbou. Záleží na rozpoložení, pak se mi v hlavě spouští barevný vodopád.
Patříte mezi autory, kteří mají vše podrobně naplánované, nebo necháváte postavy, aby vás samy vedly dějem?
Prvotní je nápad nebo situace, která nastartuje představivost. Potom už si postavy a děj žijí svým životem. Někdy čekám, kudy se děj vydá, ale vždy vím, jak to skončí.
Jak se vyrovnáváte s „blokem u psaní“? Máte nějaký osvědčený recept, jak ho překonat?
Blok občas přichází, ale mám na to recept: nějakou dobu se trápím a vymýšlím řešení, až si nakonec příběh většinou najde cestu sám. Kolikrát mě to řešení i samotného překvapí.
Na jakém nejzvláštnějším místě jste kdy psal (nebo dostal nápad na příběh)?
Každé místo je zvláštní svou všedností. Může to být u televize, venku na procházce, při povídání s přáteli nebo i při zaslechnutí cizí poznámky.
Jsou vaše postavy inspirovány reálnými lidmi z vašeho okolí?
Postavy mají rysy reálných osob, ale žádná není jejich kopií. Lidé nás formují, nežijeme ve vakuu a o vzduchoprázdnu se psát nedá.
Která z vašich postav je vám osobně nejbližší a proč?
S postavami se sžiji natolik, že se stávají mými dětmi a je těžké říct, které máte raději. I ty, se kterými nesouhlasím, musím chápat, protože vše, co dělají, je lidské.
Musel jste někdy „zabít“ postavu, kterou jste měl opravdu rád? Jaké to bylo?
Pokud to duch příběhu vyžaduje, někdo zemře. Beru to jako v životě – je to součást koloběhu, se kterým se člověk musí smířit.
Odkud čerpáte inspiraci? Jsou to sny, zprávy z médií, nebo jen pozorování lidí na ulici?
Kromě pozorování hrají velkou roli sny, ve kterých přicházejí různá řešení. Je ale potřeba je později zkorigovat, jinak by z toho byl „ďábelský guláš“.
Jak moc se do vašich knih promítají vaše vlastní zkušenosti a názory?
Zkušenosti ano, ale názory spíše ne. Hrdinové se nemohou řídit názory autora, jinak by byl příběh sterilní.
Pamatujete si na moment, kdy jste si poprvé řekl: „Chci být spisovatelem“?
Jako dítě jsem si pod dekou četl s baterkou a s každou dobrodružnou knížkou jsem cítil touhu napsat něco podobného.
Jaká kniha ve vašem životě nejvíce ovlivnila vaše vnímání literatury?
Byl to román o žákovi apoštola, který cestoval časem z Jeruzaléma do přítomnosti. Autor i název mi unikli, ale ta lehkost a fantazie mě ovlivnily.
Čtete recenze na své knihy? Jak pracujete s (případnou) kritikou?
Čtu je, nutí mě přemýšlet o práci. Kritika je dobrá, pokud se z ní člověk bez emocí poučí.
Kdybyste si mohl vybrat jakéhokoli autora a jít s ním na večeři, kdo by to byl?
Pravděpodobně pan Kainar nebo Jo Nesbo, jejich díla jsou fascinující.
Co je pro vás na celém procesu vydávání knihy nejtěžší?
Jednoznačně propagace. Konkurence je velká a není to vždy o kvalitě, i když věřím, že každá kniha má svého čtenáře.
Můžete nám prozradit něco o svém chystaném projektu?
Píši o jednovaječných bratrech – jeden žije na zděděném ostrově v Karibiku a druhý v Praze pod tlakem okolí. Konec bude velmi překvapivý.
Existuje žánr, který byste si chtěl vyzkoušet, ale zatím jste k tomu nenašel odvahu?
Žánrům se nevyhýbám, nejde o odvahu, ale o to, co si příběh sám žádá.
Jakou jednu radu byste dal začínajícím autorům?
Důležité je nepodléhat iluzím o bezproblémovém vydání a připravit se na tvrdou realitu. Ale hlavní radou je: nedat se a jít si za svým snem.
Josef Farkas dosud vydal dvě novely. U nakladatelství Rosier prvotinu "Matrjoška" a u MÁM TALENT nakladatelství novelu "Petříčku, zavírej vrátka".
Autor: Pavla Konečná