Děník nakladatelky (č. 2): Co dělat, když checklist odhalí problémy

V prvním díle svého Deníku jsem psala o tzv. checklistu, seznamu, ve kterém je uveden výčet všeho, co byste měli ve svém textu před jeho odevzdáním zkontrolovat. Takže jste prošli celý checklist a.… ouha. Není to tak růžové, jak jste doufali. První stránka je slabá, dialogy znějí jako z učebnice, tempo kulhá a konec vypadá, jako byste ho psali v půl třetí ráno po třech kávách a jedné panické atace. Vítejte v klubu!

Klíčová slova: rukopis, checklist, zpětná vazba, symptom, příčina, testování, vedení při psaní knihy, píle, výdrž,

Máte checklist, ale co dál?

Tohle se stává úplně každému. I mně. I autorům bestsellerů. Rozdíl mezi publikovanými autory a těmi, jejichž rukopisy leží v šuplíku, není v tom, že by první verze jedněch byla dokonalá a těch druhých plná chyb. Rozdíl je v tom, co uděláte POTOM.

Takže než začnete panikařit nebo házet notebook z okna, nadechněte se. Mám pro vás plán.

KROK 1: Neberte to osobně (ale berte to vážně)

Tohle je asi nejtěžší část. Strávili jste měsíce, možná roky, psaním rukopisu. Je to vaše dítě. Teď vám checklist říká, že vaše dítě má špatný účes a potřebuje rovnátka.

Chápu. Bolí to. Naštve to.

Prozradím vám pravdu, kterou potřebujete slyšet: Váš rukopis nejste VY. Kritika textu není kritika vás jako člověka. Je to jen zpětná vazba na konkrétní verzi konkrétního dokumentu, který můžete změnit.

Pamatuji si, jak jsem poprvé dala svůj rukopis přečíst profesionálnímu editorovi. Vrátil se mi celý červený. Doslova každá stránka měla poznámky. První den jsem brečela. Druhý den jsem byla naštvaná. Třetí den jsem si řekla: "Dobře, tak se do toho pustím." A víte co? Ten rukopis se stal mou první publikovanou knihou.

Takže ano, může to bolet. Je to však jen dočasná bolest. Špatný rukopis, který nikdy neopravíte, zůstane špatný navždy.

KROK 2: Prioritizujte problémy (ne všechno najednou)

Když checklist odhalí problémy v sedmi z deseti bodů, je lákavé hodit to celé za hlavu a začít od nuly. Nedělejte to. Vážně. To je nejrychlejší cesta k vyhoření a k nedokončenému projektu.

Místo toho si problémy roztřiďte podle závažnosti:

KRITICKÉ (opravte HNED):
- Slabá první stránka
- Nefungující konec
- Zásadní logické díry v ději
- Hlavní postava je nezajímavá nebo nesympatická

Proč jsou kritické? Protože bez nich rukopis prostě nefunguje. Je to jako stavět dům na špatných základech – můžete mít sebelepší tapety, ale dům stejně spadne.

DŮLEŽITÉ (opravte BRZY):
- Tempo kulhá
- Dialogy znějí nepřirozeně
- Chybí vám vlastní hlas
- Emocionální dopad je slabý

Proč jsou důležité? Protože to je rozdíl mezi "dá se to číst" a "nemůžu to pustit z ruky". Můžete mít skvělý příběh, ale pokud je nudný nebo váš text není dost čtivý, nikdo se k vašemu skvělému příběhu nedostane. Proč? Většinou nedočte.

VYLEPŠENÍ (oprav NAKONEC):
- Drobné gramatické chyby
- Formátování
- Občasné klišé
- Detaily, které by mohly být lepší

Proč až nakonec? Protože nemá smysl leštit věty, které možná stejně vyhodíte při větších úpravách.

Začněte s jedním kritickým problémem. Vyřešte ho. Pak se pusťte do dalšího. Malé kroky přinášejí konzistentní pokrok. Ten vás bude postupně uklidňovat a naplňovat pocitem, že nejste neschopní, že všechno jde. Tak jako u sportu, psychika je pro autora hodně důležitá. Pokud není v dobré kondici, nejde podávat dobrý výkon.

KROK 3: Naučte se diagnostikovat PROČ to nefunguje

Toto je věc, kterou jsem se naučila po letech editování: Symptom není příčina.

Například:
- Symptom: "Konec je slabý."
- Možné příčiny: Hlavní postava nemá dostatečný vývoj v průběhu příběhu. Nebo téma nebylo jasně definované od začátku. Nebo jste měli tři různé nápady na konec a zkusili jste je všechny nějak namíchat dohromady. (Pejsek a kočička vařili dort? Pamatujete?)

Další příklad:
- Symptom: "Dialogy znějí nepřirozeně."
- Možné příčiny: Neznáte své postavy dostatečně dobře. Nebo používáte dialogy
k vysvětlování děje místo k odhalování charakterů. Nebo prostě dobře neposloucháte, jak lidé kolem vás skutečně mluví.

Jak na to? Zeptejte se sami sebe:

"Proč tohle nefunguje?"
Pak si odpovězte a zeptejte se znovu: "A proč je to tak?"
A ještě jednou: "Co je skutečná příčina?"

Obvykle se dostanete k jádru problému po třech "proč". Když znáte skutečnou příčinu, víte, co opravit.

Příběh z praxe:

Měla jsem autorku, která si stěžovala, že její hlavní postava je nudná. Zeptala jsem se, proč.

"Protože se jí nic zajímavého neděje," řekla.

Proč?

"Protože je pasivní."

Proč je pasivní?

"Protože... vlastně nevím, co chce." Bingo. Problém nebyl v tom, že postava byla nudná. Problém byl v tom, že postava neměla jasnou motivaci. Jakmile to autorka opravila, všechno ostatní se dalo do pohybu.

KROK 4: Experimentujte s řešeními (nebojte se zkoušet blbosti)

Když víte, co je potřeba opravit, přichází čas na experimenty. Moje důležitá zkušenost říká: První nápad na opravu obvykle není ten nejlepší.

Zkuste tohle:
1. Napište si problém na papír
2. Vymyslete TŘI různá řešení (ne jedno, tři)
3. Vyberte to nejšílenější a zkuste ho

Proč nejšílenější? Protože často nejodvážnější řešení je to nejlepší. I když to nakonec nepoužijete, proces vás donutí přemýšlet kreativně.

Příklad:
Problém: První stránka je slabá, začíná popisem počasí.

Řešení č. 1 (bezpečné): Začněte dialogem.
Řešení č. 2 (zajímavější): Začněte uprostřed akční scény.
Řešení č. 3 (šílené): Začněte koncem příběhu a pak se vraťte zpátky.

Zkuste řešení č. 3. Napište první kapitolu, která začíná koncem. Možná to bude fungovat. Možná ne. Ale proces vás naučí něco o struktuře vašeho příběhu, co byste jinak neobjevili.

Čistě jako zajímavost ještě zmíním, že třeba američtí autoři se ve specializovaných kurzech učí, že mají zkusit při kontrole zápletky úplně všechna rozhodování hlavní postavy otočit do pravého opaku. Proč? Protože to může přinést velmi zajímavá zjištění. Pokud zjistíte, že to velmi dobře funguje, něco je asi špatně s motivací vaší postavy. Nebo možná něco není v ději dobře vysvětlené. Jindy vás díky tomu mohou napadnout originální cesty pro zápletku a z relativně běžné zápletky můžete najednou vytvořit skvělou. Přitom zrovna tato technika zní hodně šíleně.

Příklad:

Malou vesničkou po prudkém dešti prochází povodeň. Tamní říčka se rozvodnila a lidem, kteří žijí v domcích na jejím břehu, jde o životy. Jsme ve scéně, kdy voda říčky smete pětiletou dívku a unáší ji pryč. Matka neumí plavat, tak běhá okolo a volá o pomoc. Otec plavat umí, tak rychle skočí do vody za svou dcerou, aby ji zachránil. Co se děje dál, není teď důležité. Podstatné je rozhodnutí otce. Skočit nebo neskočit? Pokud skočí, což v zápletce původně bylo, nemusíte nic vysvětlovat, každému čtenáři je motivace postavy jasná. Při kontrole zápletky si ale můžete položit otázku, co by to s touto zápletkou, ale také s postavou, s jejím charakterem a vůbec s celým příběhem udělalo, kdyby otec neskočil. Proč neskočil? Měl důvod? Co udělal místo toho? Jaký to mělo vliv na rozuzlení zápletky a jaký na celý příběh? Pokládat si otázky je ta nejlepší cesta ke hledání chyb a také k nalézání skvělých nápadů. Třeba by vám to něco hodilo, jak se mezi autory říká.

Jiný příklad:

Pamatuji si, jak jsem řešila problém s tempem v jednom rukopisu. Měla jsem tam dlouhou, pomalou část uprostřed knihy. Zkoušela jsem ji zkrátit – nepomohlo. Zkoušela jsem přidat akci – bylo to horší. Pak jsem zkusila šílené řešení: Vyhodila jsem celou tu část a přeskočila rovnou o tři měsíce dopředu. Fungovalo to dokonale. Někdy je nejlepší řešení vyhodit problém úplně.

KROK 5: Testujte opravy na malém vzorku

Tohle je trik, který vám ušetří týdny práce: Neopravujte celý rukopis najednou.

Řekněme, že checklist odhalil, že vaše dialogy jsou slabé. Nechtějte hned přepisovat všech 300 stránek dialogů. Místo toho:

Vyberte JEDNU scénu s dialogem (ideálně důležitou)
2. Přepište ji podle nových pravidel
3. Dejte ji přečíst někomu, komu důvěřujete
4. Funguje to? Ano? Pokračujte. Ne? Zkuste jiný přístup.

Tohle funguje jako prototyp. Testujete řešení na malém vzorku, tedy neinvestujete čas rovnou do velkých změn jejichž výsledek zatím nedokážete odhadnout.

Příklad:

Autorka zjistila, že její postavy mluví všechny stejně. Místo přepisování celého rukopisu jsem jí řekla: "Vyberte jednu scénu, kde spolu mluví tři postavy. Dejte každé z nich specifický způsob řeči – jedna používá krátké věty, druhá mluví v metaforách, třetí se často ptá. Přepište jen tuhle jednu scénu."

Udělala to. Fungovalo to skvěle. Pak použila stejný princip na zbytek knihy. Ale kdyby začala přepisovat všechno najednou bez testování, mohla strávit měsíc prací, která by stejně nefungovala.

KROK 6: Najděte si "zpětňáka" nebo dobrého kouče

Opravovat rukopis je těžké. Je to ještě těžší než ho napsat, protože vidíte všechny chyby
a cítíte se jako naprosté pako, totální lůzer. "Jak jsem mohl/mohla být tak slepý/slepá? Jak je možné, že
jsem tohle neviděl/neviděla? Proč mě tohle nenapadlo?"

Proto potřebujete někoho, kdo vás bude držet při zemi a současně vás bude také podporovat. Někoho, kdo vám bude dávat kvalitní zpětnou vazbu (hovorově tzv. zpětňáka). Ne editora (to přijde později). Ne kritika. Prostě kamaráda, který také píše a ideálně má už celkem velké zkušenosti.

Ale pozor! Nesmí to být člověk, který

Chce s vámi z jakéhokoliv důvodu soutěži
Nepřeje vám úspěch
Chce dělat chytřejšího a mít nad vámi navrch
Nekriticky vám fandí, a naopak vám přeje úspěch až moc nezdravě

Z výše uvedených důvodů to nikdy nemůže být rodič, ale jistě odhalíte i další osoby, které to být nemohou. Ideální je kamarád, který má už s psaním trochu zkušenosti a spolupráce ho baví, protože tak jako on řekne poctivě vám, co si
o vašem textu myslí, totéž pro něj uděláte vy, až to bude potřebovat. To je ideální vztah dvou píšících přátel, kteří dělají jeden druhému zpětňáka.

Co zpětňák dělá:
- Ptá se pravidelně: "Jak to jde?" (ale i vy se zajímáte a ptáte se jeho)
- Diskutuje s vámi různé autorské problémy (co tento odstavec, co tady ta zápletka, jak funguje tahle replika, je ta motivace postav v pohodě? Apod.)
- Slaví s vámi malé úspěchy ("Přepsal jsi první kapitolu? Skvělé!")
- Připomíná vám, proč to děláte, když chcete všeho nechat
- Sdílí s vámi svoje vlastní problémy (takže víte, že nejste sami)

Co zpětňák NEDĚLÁ:
- Nečte váš rukopis (pokud to od něj přímo nevyžadujete)
- Neřeší za vás problémy
- Nesoudí vás, když máte pomalé tempo práce

Jak najít zpětňáka? Zkuste spisovatelské skupiny na Facebooku, místní spisovatelské kluby, nebo se prostě zeptejte kamaráda, který taky píše. Dohodněte si pravidelná setkání, nebo on-line meetingy, případně posílání zpráv – třeba každou neděli večer krátkou zprávu: "Tento týden jsem udělal X, příští týden plánuju Y."

Zní to jako maličkost, ale věřte mi, rozdíl je obrovský. Když víte, že se vás někdo zeptá, jak to jde, je mnohem těžší prokrastinovat.

Podobně může pomoct mít i tzv. betačtenáře, ale to je už přece jen něco jiného než zpětňák. Beta čtenář si přečte váš rukopis celý, a pak vám řekne, co si o něm myslí. Vy však potřebujete někoho, s kým budete moci řešit drobné krůčky, jednotlivé zápletky, nebo třeba i jednotlivé odstavce nebo dialogové repliky vašich postav.

Pokud byste chtěli do své tvorby investovat i nějaké finance, můžete si na to najmout profesionála. Já takový program nabízím autorům již od roku 2003. Jmenuje se program individuálního vedení při psaní knihy. Autoři ke mně většinou přicházejí se svou první verzí rukopisu a já se na několik měsíců stávám jejich koučem, člověkem, který je vede při dělání úprav a oprav. Jdeme krok za krokem, stránku po stránce, odstavec po odstavci. Mým cílem je naučit to autora tak, aby mě už v budoucnu znovu nepotřeboval a další rukopisy si již dovedl dovést do finální verze sám.

Mám velkou radost, že se mi to daří. Ještě větší pak z toho, že rukopisy, které takto pod mým vedením vznikly, mají více přibližně 90% úspěšnost při nabízení nakladatelům k vydání, Takto se po českém knižním trhu toulá již víc jak 150 knížek, které byly vydány i díky tomuto programu.

Minochodem, autoři si také velice chválí, že je spolupráce se mnou nutí skutečně na rukopise dělat. Nemyslete si, že se jim nějak připomínám, to ani náhodou, to moje práce není! Ono ale úplně stačí, že za tuto spolupráci platí a vědí, že zaplatit musejí bez ohledu na to, jestli mi ve stanoveném termínu text pošlou nebo ne. Je to jako když chodíte do jazykovky. Jakmile si zaplatíte kurz, je jen na vás, kolikrát do něj nepřijdete, nikdo vám kurzovné za vaši nepřítomnost vracet nebude. Divili byste se, jak pravidelně a vzorně všichni texty posílají! Mnoho autorů mi říká, že nebýt naší spoupráce, nikdy by tak pravidelně a důsledně na své knize nepracovali.

KROK 7: Oslavujte pokrok (i ten malý)

Tohle je něco, co autoři často přehlížejí. Zaměřujeme se na to, co ještě zbývá udělat, místo toho, co už jsme už udělali.

Přepsali jste první kapitolu? To je OBROVSKÝ úspěch. Opravili jste všechny dialogy na prvních padesáti stránkách? Zasloužíte si odměnu. Máte konečně vymyšlený správný konec? To je důvod k oslavě!

Proč je tohle důležité? Protože opravování rukopisu je maraton, ne sprint. V maratonu potřebujete drobné motivace, abyste vydrželi až do cíle.

Praktické tipy na oslavy:
- Udělejte si checklist oprav a odškrtávejte si v něm (okamžik odškrtnutí je hodně uspokojivý a pohled na odškrtaná políčka snad ještě víc)
- Po každé velké opravě si dejte den volna (vážně, odpočinek je součást procesu)
- Sdílejte úspěchy se zpětňákem nebo spisovatelskou skupinou atd.
- Odměňte se něčím, co máte rádi (dobrá káva, oblíbený film, procházka v přírodě)

Pamatuji si, jak jsem opravovala jeden rukopis. Měla jsem seznam 47 věcí, které bylo potřeba změnit. Znělo to děsivě. Tak jsem si ten seznam vytiskla, pověsila ho na nástěnku nad stolem. (Mimochodem, mít nad stolem nástěnku je pro autora hodně důležité a praktické, o tom ale zase někdy jindy.)
Po každé opravě jsem si odškrtla červeným fixem, že je už hotová. Když jsem měla odškrtnutých 10 bodů, odměnila jsem se návštěvou kina. Po 25 odškrtnutých bodech jsem si dala volný víkend. Po čtyřiceti jsem si koupila knížku, která právě vyšla a já na ni byla hodně zvědavá. Když jsem odškrtla poslední položku, šla jsem na večeři s přáteli a řekla jsem jim: "Dokončila jsem to." Cítila jsem se jako pán Bůh...

KROK 8: Vědět, kdy přestat opravovat

Teď ta nejtěžší část: Vědět, kdy je dost.

To je opravdu tak trochu autorská past: Rukopis nikdy nebude dokonalý. Nikdy. Můžete ho opravovat donekonečna
a pořád budete nacházet něco, co by mohlo být lepší. Krutou pravdou také je, že úplně každý rukopis může být vždycky napsán ještě lépe, než jak je napsaný.

V určitém momentu si musíte říct: "Je to dost dobré." Je třeba pustit vaše dítě do světa, protože už na to má věk. Jasně, že mu tak úplně nevěříte a máte o něj nemalé strachy, ale když ho do světa nepustíte, nakonec ho tím vlastně zničíte, a to nechcete.

Jak poznáte, že je čas?

Signály, že je rukopis připravený:
- Prošli jste checklist a všechny body jsou odškrtnuté
- Dali jste ho přečíst 2-3 lidem a všichni řekli, že je to dobré (ne "zajímavé", ale "dobré")
- Když ho čtete, nejsou tam pasáže, které máte chuť přeskočit nebo u nich usínáte
- Přesto, že je to váš vlastní rukopis a dobře ho znáte, baví vás ho číst. Jestli nebaví vás, nebude bavit totiž nikoho
- Když přemýšlíte o dalších úpravách, jsou to jen drobnosti ("možná by tohle slovo mohlo být lepší")
- Strávili jste děláním oprav aspoň měsíc (ne týden, ne 14 dnů)

Signály, že ještě není připravený:
- Víte, že tam jsou problémy, ale doufáte, že si jich nikdo nevšimne (netvařte se, že vás tohle nikdy nenapadlo, a ano, všimnou si jich)
- Poslední úpravy jste dělali před dvěma dny (potřebujete odstup)
- Nikdo jiný to ještě nečetl
- Sám se při čtení nudíte nebo přeskakujete části

Pomoci vám může i tento malý test:

Představte si, že váš rukopis vyjde přesně v této podobě. Vaše jméno je na obálce. V knihkupectvích. Lidé to čtou. Jak se cítíte? Hrdě? Nebo se chcete schovat pod stůl? Pokud je odpověď ta druhá, ještě to není hotové.

KROK 9: Učte se z procesu (pro příště)

Každý rukopis, který opravujete, vás něco naučí. Pokud si ty lekce zapíšete, příští rukopis bude lepší už od začátku.

Po dokončení oprav si udělejte "post-mortem" (zní to morbidně, ale funguje to):

Otázky k zamyšlení:
- Jaké byly nejčastější problémy v mém rukopisu?
- Co jsem mohl/mohla udělat jinak už při psaní první verze?
- Které opravy byly nejtěžší? Proč?
- Co jsem se naučil/naučila o svém stylu psaní?
- Jaké návyky chci změnit u příštího projektu?

Zapište si odpovědi. Vážně. Nezůstanou vám v hlavě, i když si teď myslíte, že tuhle zkušenost nikdy nemůžete zapomenout. Můžete. Jak je to možné? Máme tendenci nepříjemné věci vytěsňovat a pracovat na opravách a úpravách něčeho, co jste původně považovali za své nejdokonalejší dítě, to opravdu není zrovna nějaký dovolenkový super zážitek.

Příklad z mé praxe:

U jednoho autora jsem si při dělání posudku na jeho třetí rukopis všimla určitého vzorce – vždycky měl problém s tempem ve druhé třetině knihy. Vždycky. Tak jsem ho na to v posudku upozornila touto poznámkou: "Příště při plánování věnujte extra pozornost struktuře prostřední části." U čtvrtého rukopisu tento problém zmizel.

Tohle jsou lekce, které vás posouvají od začátečníka k profesionálovi. Ne talent. Ne štěstí. Prostě pozornost k vlastním vzorcům a ochota se učit.

KROK 10: Pamatujte – každý bestseller začal jako nedokonalý rukopis

Nakonec vám chci říct něco, co možná potřebujete slyšet:

Harry Potter byl odmítnut více jak třicetkrát. Stephen King vyhodil první verzi Carrie do koše (jeho žena ji vytáhla zpátky). J.K. Rowling přepisovala první kapitolu Harryho Pottera patnáctkrát.

Každá kniha, kterou máte rádi, prošla tímhle procesem. Každá. Žádný autor nenapsal dokonalý rukopis na první pokus. Pokud vám někdo říká, že ano, lže.

Rozdíl mezi publikovanými autory a nepublikovanými není v tom, že by první měli víc talentu. Je v tom, že vytrvali. Opravili to. Poslali to. Když to bylo odmítnuto, opravili to znovu a poslali znovu. Píle a výdrž. To je klíčové. „Vydrž. Prťka, vydrž!“ chce se mi zvolat replikou české filmové klasiky. Dnes a denně se mi to potvrzuje i na vyšší odborné škole, kde učím budoucí novináře, publicisty a spisovatele. Talent sám ani náhodou nestačí. Talent je jenom šance, a ta pro úspěch není dost.

Takže ano, checklist možná odhalil problémy. Možná jich odhalil hodně, ale to není konec. To je začátek další fáze! Fáze, kdy z dobrého rukopisu uděláte skvělý.

Věřte mi, když pak dostanete email "Rádi bychom s vámi spolupracovali," všechny ty hodiny oprav budou stát za to. Každá jednotlivá z nich.

Tak se nadechněte, vytiskněte si plán oprav, a pusťte se do toho. Máte na to!

Držím vám palce!

Z Deníku nakladatelky vás zdraví

Markéta Dočekalová

lektorka tvůrčího psaní, majitelka MÁM TALENT nakladatelství a literární agentury

www.tvurcipsani.cz

www.mam-talent.cz

www.mamtalent-nakladatelstvi.cz

Pokud chcete jít ještě dál:

Stáhněte si podcast vyrobený z článku, který jste právě četli. Můžete si všechny informace zrekapitulovat tak, že si je pustíte do sluchátek
a poslechnete si je třeba při cestování v MHD nebo při jiných časových prostojích. Jak_opravit_nepovedenou_první_verzi_knihy

Přihlaste se k odběru newsletteru na hlavní stránce našeho webu. Budu vám posílat tipy přímo z nakladatelské kuchyně. Žádné kecy, jen praktické rady, které můžete hned použít. A nebojte, nebude to tak často, aby vás to otravovalo. Bude to tak akorát, když už si budete v duchu říkat, že by něco mohlo přijít...

Sledujte rubriku "Deník nakladatelky" (a další nové rubriky, které budou postupně vznikat) v našem nakladatelském blogu. – Budu v nich rozebírat konkrétní příklady (samozřejmě anonymně), ukazovat, co fungovalo a co ne. Budu také prozrazovat různá nakladatelská tajemství. Je to jako mi nahlédnout přes rameno při práci nebo se podívat do zákulisí nakladatelství.

TIPY na publikace našeho nakladatelství, které vám mohou výrazně pomoci. Nejsou to nudné učebnice. Jsou založené na letitých zkušenostech práce s autory a garantuji vám, že se čtou jako detektivka:

Tvůrčí psaní pro každého, díl 1. - Tohle je naprostá klasika pro začátečníky s nulovými zkušnostmi. Část knihy vás provede psaním novinářských žánrů (např. fejeton, sloupek, reportáž, komentář, nekrolog atp.) a část se věnuje psaní příběhů. Bez nadsázky, čísla ukazují, že jde
o nejoblíbenější učebnici tvůrčího psaní v ČR, prodaly se jí opravdu tisíce kusů. Zpětná vazba od autorů je skvělá, kniha mnoho autorů nastartovala a výrazně jim pomohla. Dnes první díl koupíte již jen u nás, všude jinde je již vyprodaný. I u nás doprodáváme poslední kusy.

Tvůrčí psaní pro každého, díl 2. - Do tohoto rádce jsem dala víc jak 20 let svých zkušeností práce s autory. Je to poctivý rádce při psaní úplně první knihy. Kniha nabouchaná mnoha ukázkami, příklady i cvičeními. Kromě toho, já v knize před vašima očima jednu příkladovou knihu píšu, abyste to měli skutečně konkrétně. Tohe je průvodce pro každého, kdo se chce pustit do své první knížky.

O psaní chci vědět víc... 16 rozhovorů s úspěšnými literáry - Tak tohle je přesně to, co každý autor potřebuje. Vědět, jak to dělají ti úspěšní. Mít šanci podívat se do jejich tvůrčí kuchyně. Někteří mjí takovou a jiní úplně jinou zkušenost. Jednomu se osvědčilo to a dalšími něco jiného. Sdílení zkušeností, to je základ. Tohle je malá, ale pro každého autora nemírně cenná publikace. Nemusíte se způsobem práce těchto autorů souhlasit, ale měli byste ho znát.

H(P)ravé psaní - Tohle je světový bestseller, který jsme vydali v americké licenci. Překlad nám dělala oceňovaná překladatelka Veronika Volhejnová. 200 cvičení, které rozvíjejí autorskou kreativitu a používání pravé mozkové hemisféry při psaní. Příprava knihy k vydání byla pro nás všechny v nakladatelství velkým zážitkem, protože cvičení pracují i s tím, jak na čtenáře dělajícího jednotlivá cvičení, působí barvy. Museli jsme posílat do USA ke schválení každou stránku knihy. Už nám na skladě zbývá jen posledních pár kusů.

Vyprávěj příběhy! - Na závěr jeden tip pro vaše děti, protože rodiče, kteří se snaží psát, sami mívají děti, které se snaží o totéž. Tahle milá a zábavná knížka provede vaše děcka vším, co potřebují do začátku znát. Vhodné pro děti ve věku 8 - 10 let a také pro učitele, kteří mohou s dětmi podle této knížečky pracovat. Pak je možné knihu použít i pro ještě o něo mladší čtenáře.

NAŠI AUTOŘI A VÝSLEDKY JEJICH PRÁCE

Jak píšou NAŠI AUTOŘI, kteří prošli naším vedením, našimi programy a kurzy? Autoři, kteří se učili psát s pomocí našich knížek? Je logické, že byste chtěli vidět výsledek, tak tady je:

Na konci fjordu, autor: Oldřich Burda

Petříčku, zavírej vrátka; autor: Josef Farkas

Rachmaninův tanečník, autor: Jaroslav Sýkora

Myšulek, autor: Galina Giorgadze