Knihy, psaní a myšlenky

Knihy, psaní a myšlenky

Sešli jsme se nedávno s jedním známým na jedno v hospůdce. Četl zřejmě moji knížku nebo o ní slyšel. Pozdravil mě: „Ahoj spisovateli.“

Zasmál jsem se a vytanulo mi na mysli známé rčení: ‚Jedna vlaštovka jaro nedělá‘. Promítnul jsem si ho na tu mou knihu a parafrázuji: „Jedna kniha spisovatele nedělá. Takže bych řekl, že spíše autor než spisovatel.“

„Nekecej, jednou jsi napsal knihu, tak jsi spisovatel,“ pravil rezolutně.

Pokrčil jsem rameny. Nakonec, můžu to brát jako ocenění, tak proč ne.

Popovídali jsme, dali večeři a nějaké to pivko a chystali se zaplatit.

„Hele, ty se máš stejně fajn. Sedíš si u počítače, vymýšlíš si zápletky a příběhy, a pak ti to vydaj, seš slavnej a eště za to dostaneš prachy. Já musím každej den kmitat v dílně.“

Zůstal jsem na něho chvíli zírat a přemýšlel jsem. Mám mu něco vykládat o tom, jak je náročné, vymyslet zajímavý příběh, který by zaujal a byl originální? Jak se každou noc probouzím a několik hodin nemohu usnout, protože mě pronásledují postavy z příběhu a chtějí po mně vymyslet nějakou smysluplnou zápletku, a také tomu odpovídající vtipný dialog? Jaký je problém, když si tu správnou formulaci hned v noci nezapíšu a ráno si ji marně snažím vybavit? Mám mu povědět o tom, jaký je to stres, když už něco napíšu a dám to někomu přečíst? Jestli se dozvím něco jako ‚hoď to do koše a začni znovu‘, ‘no jde to, ale…‘ anebo ‚je to perfektní, takhle pokračuj‘. Nebo jak moc velkou mám depku, když najednou pár dní mám v hlavě prázdno a nevím jak dál. Pak taky, jaký dostanu za knihu ‚balík‘ peněz…

Zasmál jsem se. „No, co ti brání si to zkusit taky. Určitě se u vás v dílně a okolo tebe děje každý den spousta věcí, máš ženu, děti, jistě by se něco k napsání našlo.“

„No vidíš, to bych moh, budu o tom přemýšlet.“

Rozloučili jsme se a já jsem měl dojem, že bych občas docela rád kmital v té dílně. Hlavou mi běželo, kolik knih musím napsat, abych si o sobě mohl s čistým svědomím říct, že jsem spisovatel. Kdo to rozhodne?

Přišel jsem domů, uvařil si kafe a pustil počítač. Jukla na mě ikonka AI a já dostal nápad.

Naťukám dotaz: ‚Mohu si říkat spisovatel, když jsem napsal jedinou knihu?‘ Během vteřinky dostávám odpověď:

Ano, klidně můžeš.

„Spisovatel“ neznamená někdo, kdo má na kontě pět románů a ceny. Znamená to prostě, že píšeš a napsal jsi knihu. Tečka. Když má někdo jeden most, je pořád stavitel mostů — ne „téměř stavitel“.

Jasně, někdo si to slovo spojuje s kariérou, vydavateli, prodeji nebo slávou. Ale to je spíš společenský zvyk než pravidlo. Identita nevzniká počtem kusů, ale tím, že jsi tu práci skutečně udělal.

Pokud ti to slovo sedí a necítíš se u něj nepatřičně, používej ho. A když ne, můžeš říct třeba „napsal jsem knihu“. Obojí je pravda.
Za mě: jedna hotová kniha = spisovatel.

 Příjemné čtení. Když to rozhodla umělá inteligence, tak to přeci musí být pravda.

 Autor: Jiří Ventluka