Knihy Jane Austenové jsou důvod, proč jsem začala psát
Když jsem objevila spisovatelku Jane Austenovou, otevřel se přede mnou úplně nový svět. Byla jsem teenager a prostě se zamilovala. Do stylu, žánru, zápletek, postav, způsobu vyprávění. Četla jsem její knihy a užívala si její příběhy. Jenže ouha, studna vyschla. Knihy došly. Co napsala, jsem měla přečtené tolikrát, že jsem mohla předříkávat věty budoucí.
Co s tím? Řešení nevypadalo nijak složitě. Najdu autory píšící podobným stylem, jako Jane Austenová. Jenže tady jsem narazila. Já je nenašla. Určitě někde jsou a píšou jistě skvěle. Ovšem já se s nimi nepotkala. Kupovala jsem knihy od různých autorek. Našla jsem i úžasné knihy, které jsem si zamilovala. Jen to pořád nebylo úplně ono. Jak se říká: „Babo raď.“ Kupodivu nějaký nápad se dostavil. Byl tak absurdní, že jsem ho zahnala. Vrátil se. Zase jsem ho odehnala. Vrátil se znovu. Vracel se oknem, dveřmi, komínem, tajnou chodbou. Jeho vytrvalost byla neuvěřitelná. Jste zvědaví, co mi našeptával?
„Když nemůžeš nikde najít knihy, které by naplnily tvou touhu, napiš si je sama. Napiš si je takové, jaké bys je sama chtěla číst.“
Tohle byl ten impuls, který mě nakonec přivedl k psaní. Nebyl to snadný proces. Ani rychlý. Velmi dlouho jsem s touto myšlenkou pouze jen tak koketovala.
„Copak já jsem nějaká spisovatelka?“
„Jak si vůbec mohu myslet, že bych sama mohla napsat knihu?“
„Jak vůbec na to?“
„Kdo by to chtěl číst?“
Nakonec jsem si řekla, že budu prostě psát pro sebe. Však to nemusím nikomu ke čtení dávat. Tím jsem se nakonec dostatečně uklidnila, abych začala něco prakticky konat. Zjistila jsem, že mám dost chaotický styl psaní. Napsala jsem si skvělé scény plné dramatu a emocí. Ovšem zcela vytržené z kontextu. Četla jsem to a říkala si: „A co dál?“ Nemá to koncept, nemá to příběh, o těch postavách vlastně nic nevím. Měla jsem spoustu různých střípků, které ale nebyly navázané na žádný konkrétní děj. Musela jsem si vybrat jeden z příběhů, a jemu se začít věnovat s plnou pozorností od začátku, přes prostředek, až po konec. Čekala mě zábavná cesta, kterou jsem si bezezbytku užila.
Svou první knihu jsem psala tři a půl roku. Pak jsem asi dva a půl roku váhala, jestli s ní mám vyjít na světlo. Sbírala jsem odvahu poslat knihu do Agentury Mám Talent, a nechat si vyhotovit posudek. Strašně jsem se bála, že to bude propadák. Tohle asi cítí každý začínající autor, když stojí před okamžikem, kdy má poslat své dítě poprvé do světa.
Tento můj příběh má ten nejlepší konec. Po několika nutných úpravách mi v nakladatelství Mám Talent nabídli, že můj rukopis vydají. Knihu jsem nazvala Osudu navzdory a splnil se mi tím sen, který jsem ani neměla odvahu snít. Moc dobře ovšem rozumím vám všem, kdo se moříte se svým prvním rukopisem. Nebo zvažujete, zda to vůbec má smysl. VĚŘTE, ŽE SMYSL TO MÁ. Váš příběh můžete totiž vyprávět pouze vy sami. Nikdo jiný. Tak Jane Austenová svou tvorbou, i mnoho let po své smrti, povzbudila někoho jiného, aby začal tvořit vlastní příběh.
Zajímá mne, co bylo tím vaším impulzem? Proč jste vy začali psát? Nebo ještě váháte a snažíte se stejně jako já svou touhu potlačovat? Důvodů, proč byste to mohli dělat, je mnoho. Podělte se o ně. Sdílená starost je hned menší.
Třeba pro vás bude pobídnutím náhled do Deníku nakladatelky, který zde na stránkách píše paní Dočekalová. Protože podpora této dámy pro začínající autory, je neskutečná.
Nakonec malá rada. Vše co děláte, dělejte s láskou. Vždyť i Josef Farkas zde napsal, že psaní je jako touha po lásce.
S láskou Jolana Stela Urbanová
Autorku můžete podpořit zakoupením její knihy OSUDU NAVZDORY v našem e-shopu.