Co mají společného Karel IV. a Jan Masaryk?

V našem e-shopu najdete nejednu zajímavou knížku. K těm, které získaly nějaké to literární ocenění, patří román Pátá královna. Literární agentura MÁM TALENT jí udělila ocenění cenu TALENT ROKU. To je udělováno autorům, kteří vykazují nadstandartně velký talent a potenciál. Autorem Páté královny je Američan Michael A. Shaheen. Na tom by ještě nebylo nic tak zvláštního, kdyby autor nežil v Praze již desítky let a nenapsal román
o císaři Karlu IV. Vezmeme-li v úvahu, jak Češi "otce vlasti" milují, byla to celkem velká odvaha. Jeho kniha totiž ukazuje jiný pohled na Karla IV., než který většinou prezentují čeští autoři. To byl také hlavní důvod, proč se jeho knihu bála velká česká nakladatelství vydat. Chválila ji, Michael dostával pochvalná hodnocení, ale vydat ji nikdo nechtěl. Tak jsme ji vydali u nás, protože právě tak nějak naše poslání v nakladatelství a v agentuře MÁM TALENT vnímáme. Pomáhat talentům, které nikdo nechce...

„Udělení ceny považuji za velké uznání. Cenu přijímám s pokorou,“ říká Michael Shaheen – právník a otec dvou dětí žijící v Praze.

Už podle vašeho jména cítíme, že nepocházíte z České republiky. Odkud tedy?
Jsem Američan. Pocházím z malého města na středozápadě Spojených států, které je obklopené kukuřičnými poli. Je to klidné místo nedaleko St. Louis, které je podobně velké jako Praha. Měli jsme to jen půl hodiny autem. V St. Louis se nachází vysoká škola, na které přednášel můj otec.

Jak dlouho žijete v České republice? Proč jste si pro život vybral právě tuhle zemi?
Byl jsem tu poprvé v roce 1990 a znovu přes léto v roce 1993. Praha si mě okamžitě získala. Nejen Praha, ale také místní obyvatelé, kteří mě tu přivítali.  Proto jsem se na začátku roku 1998 rozhodl, že se tu pokusím žít. Zpočátku jsem plánoval zůstat rok nebo dva, ale nějak jsem tu uvízl. Od té doby žiji tady. Praha je můj domov.

Jakou literaturu máte rád?
Rád čtu vážnou a takzvaně populární beletrii. K mým nejoblíbenějším autorům patří v první kategorii Hemingway a Kundera a v druhé kategorii kraluje Agatha Christie. 

Jako talentovaný autor jste obdržel literární cenu. Jak dlouho už píšete?
Odjakživa. Ihned po vystudování vysoké školy jsem napsal detektivku. Moc dobré to nebylo.  Měla napínavý děj, ale kvalita psaní byla slabá.  Hlavně jsem chtěl dokázat vymyslet celý příběh a dopsat jej od začátku do konce. To se mi podařilo.  O několik let později jsem to zkusil ještě jednou, ale tentokrát šlo o víc autobiogracký příběh. Strašně jsem se soustředil na kvalitu psaní. Myslím, že se mi to podařilo. Příběh byl opravdu pěkně napsaný, ale tentokrát byl slabší děj. Neměl žádný spád. Pak jsem psaní na delší dobu nechal - až do Páté královny. Věřím, že Pátá královna nabídne čtenářům atraktivní děj i kvalitu psaní.

Už tady v ČR žijete delší dobu, změnil se váš styl psaní? Píšete už více "evropsky"?
Zajímavá otázka. Řekl bych, že se můj styl psaní nezměnil, ale moje myšlení je jiné. Je už více evropské. To se odráží i v samotném ději knihy, který je více - jak bych to řekl – umírněný.  Žádné násilí nebo honičky s auty nebo vrtulníky. Není to Šifra mistra Leonarda od Dana Browna. Mimochodem Dan Brown studoval na Amherst College stejně jako já. Bohužel jsme se jen těsně minuly. Máme hodně společného co se týče pozadí - ale ve chvíli, když otevřete naše knihy, je rozdíl na první pohled patrný. Amerika proti Evropě.

Již víme, že na Podzimním knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě Vám byla předána cena TALENT ROKU. Co tomu říkáte - jako Američan být českým Talentem roku?
Už se považuji za polo Čecha a mám také poloobčanství. Udělení ceny považuji za velké uznání. Hlavně to, že redaktorský tým literární agentury Mám Talent ocenil mou práci, i když jsem rodilý Američan. Cenu přijímám s pokorou. Je tu tolik nadaných spisovatelů a já už nejsem nejmladší.

Co pro vás znamená získání této ceny?
Každý autor touží po uznání, že to, co napsal, je považováno za kvalitní. Že jeho práce měla smysl. Vážím si toho a jsem vděčný za udělení ceny.
 

Prý knihu nechtěl žádný český nakladatel vydat. Jak to bylo?
To je pravda, ale lépe by vám to jistě řekla paní Dočekalová, jejíž literární agentura mne jako autora zastupovala a knihu nabízela. Prý všechny vyděsil ten úplně nový a netradiční pohled na Karla IV. Údajně se báli, že by to čeští čtenáři nepřijali. Na druhou stranu jsem četl e-maily nakladatelů, kde chválili, jak dobře je kniha napsaná. Chválili, ale vydat ji nechtěli. Takový paradox.


Proč jste nezkusil vydat knihu v USA?
Zkusil, ale tam ji zase odmítali proto, že Karla IV. Američané neznají, nic jim to neříká. Je to evropské téma a radili mi najít si nakladatele v Evropě. Také jsem od nich dostal řadu velmi pochvalných hodnocení rukopisu, ale to bylo vše.
 

Řekněte nám více o vaší knize. O čem si v ní mohou čtenáři přečíst?
Pátá Královna je napůl historický román a napůl detektivka. Odehrává se částečně v minulosti, v době Karla IV., a v 90. letech. Vybral jsem devadesátky, a ne současnost, protože jsem v té době v Praze byl. Chtěl jsem do románu vložit vlastní energii načerpanou z té doby a myslím si, že čtenáři se také rádi vrátí do atmosféry devadesátých let. Kniha nenabízí jen jiný pohled na Karla IV., ale také na jeho čtyři manželky. Z historických zdrojů o nich sice víme jen málo, ale i to málo ukáže, že všechny byly pozoruhodné ženy. A i víc - každá byla úplně jiná. Čtyři úplně jiné ženy a všechny se staly manželkou stejného muže. Jaký měly každá vztah s Karlem IV. ve skutečnosti? To mě hodně zajímalo a chtěl jsem čtenářům nabídnout úhel pohledu na to, jak to mohlo vypadat.

Proč jste si jako hlavní postavu knihy vybral právě Karla IV.?
Protože Karel IV. je tajemný. Je známý tím, co dokázal. Ale není známo, jaký skutečně byl jako člověk. Jeho emocionální, vnitřní život je před námi zahalen. Máme jen stopy nalezené v kronikách. Ale než aby nám objasnily jeho obraz, spíš povzbudí naši zvědavost. Rád soutěžil v turnaji. Byl fyzicky aktivní, ale také hodně četl; byl intelektuál. Byl pobožný a zároveň největší opravdový politik 14. století. Je známý díky své racionalitě, ale měl v sobě také trochu dobrodruha. Nebál se sám angažovat na bojišti, ale jako vládce upřednostnil jednání před válkou. Byl vážný, ale také mu papež vytknul, že nosí moc krátký a těsný kabátek. Kdo vlastně byl Karel IV.? To mě fascinovalo. Hodně jsem o něm četl a snažil jsem se dát dohromady nějaký obraz toho člověka. Co v něm bylo? Nemohu říct, že jsem se trefil. Pátá královna je fikce. Ale je možné, že v něčem je i kus pravdy. Alespoň dávám čtenáři jiný pohled na věc. Mohou si podle toho stvořit vlastní názor o tom, jaký byl Karel IV.

Proč jste nenapsal knihu o někom z amerických dějin?
George Washington je asi nejblíže Karlu IV. Pro Američany je jako otec národa. Pro mě za prvé není tak tajemný jako Karel IV. a za druhé - já jsem Američan a George Washington je pro mě nedotknutelný. Nemůžu a nesmím o něm napsat. Mohu s volností psát o Karlu IV. a stejně tak i Češi mohou napsat krásnou knihu o Georgi Washingtonovi.

Bavila vás práce na knize Pátá královna? Do jaké míry je kniha založena na vašem studiu historických pramenů?
Hodně jsem četl, prošel jsem všechny kroniky z té doby. Přečetl jsem krásnou knihu o katedrále sv. Víta. Tam jsem našel hodně zmínek o Karlu IV. - moc zajímavé věci. Spoustu jsem se toho naučil a dát vše dohromady, jako detektiv byla zábava. Moc mě to bavilo.

Prý jste při práci objevil nějaké tajemství, které dosud nebylo o Karlu IV. známé. O co jde?
To jediné vám neprozradím. Najdete to v knížce. Název knihy už sám o sobě myslím hodně napovídá, o jaké tajemství asi půjde.
 

Co teď právě chystáte a o čem? Která kniha bude číslo dva?
Stejně jako Pátá královna je moje druhá kniha o řešení záhady z minulosti. Tentokrát jde o smrt Jana Masaryka.

Život císaře Karla IV. je ryze české téma, stejně jako podivná smrt Jana Masaryka. Skoro se mi chce říct, že to jsou bytostně česká témata. Proč si je vybíráte? Nebylo by lepší psát o něčem typicky americkém, když jste Američan a prostředí USA dobře znáte?
Případ Jana Masaryka je velmi český – to je pravda. Jeho příběh je ale univerzální a má význam i v současné době. Jan Masaryk byl humanista, který se ocitl v téměř neřešitelné situaci. V roce 1948 byla česká společnost rozdělená – podobně jako je tomu dnes. Co může dělat člověk, který miluje lidstvo, ve světě, kde jsou dvě strany nesmiřitelné; kde se stále více prosazuje prostředí zastrašování, strachu a netolerance? Může se zdát zvláštní, že Američan si vybírá psaní o české historii místo o své vlastní. Právě proto jsem se ale přestěhoval do Evropy. Historie USA je jen pokračováním evropské historie; evropská historie jsou kořeny.

Kdy má kniha o Janu Masarykovi vyjít a jak se bude jmenovat?
Kniha byla vybrána do jarní edice Velkého knižního čtvrtku a vyjde 19. března 2026. Jmenuje se Druhý suvenýr.

Jan Masaryk a jeho smrt je historické téma, které česká společnost poměrně často znovu a znovu otevírá. Každý na to má trochu jiný názor, mezi lidmi koluje i mnoho spekulací. Jak jste knihu psal?
Případ smrti Jana Masaryka mě vždy přitahoval. Má všechny prvky klasické detektivní zápletky. Rozhodl jsem se k němu vrátit kvůli děje kolem nás, zejména kvůli vzestupu hrubý populismu a ruské invazi na Ukrajinu. V té době jsem netušil, že to využiji jako materiál pro novou knihu. Šlo spíš o intuici, zvědavosti. Je pravda, že zpočátku jsem nebyl přesvědčený, že bych mohl nabídnout něco nového o jeho případ. Už bylo napsáno tolik! Jak jsem se ale víc seznamoval s dobou, ve které žil, a četl paměti jeho současníků, začaly do sebe jednotlivé dílky zapadat. Najednou jsem si uvědomil, že mám co vyprávět. Něco nového a svěžího.

S jakými zdroji jste pracoval? Odkud jste čerpal fakta nebo hledal nová fakta?
Přečetl jsem všechno, co se mi dostalo do ruky. Dokonce jsem si domluvil schůzku na Ministerstvu zahraničních věcí, abych mohl nahlédnout do nových dokumentů, které zveřejnila velvyslanectví Spojených států, Francie a Spojeného království. Našel jsem tam něco velmi zajímavého – a ne to, o čem se píše v tisku.

Když autor napíše takovou knihu, nejspíš si nějaký názor udělá a zaujme postoj. Jaký je ten váš? Jak podle vás Jan Masaryk zemřel a čí rukou?
Nechci nic prozrazovat. Pouze ocituji Lawrence Steinhardta, amerického velvyslance v Československu v roce 1948: Podle toho, jak si uspořádáte fakta, můžete přesvědčivě dokázat, že Jan Masaryk byl buď zavražděn, nebo spáchal sebevraždu. Právě to činí jeho případ tak podmanivou. Pro každý argument v prospěchu jeho sebevraždu, je stejné pádný argument pro jeho chladnokrevní vraždu.

Prozraďte, jaký nápad nosíte v hlavě pro knihu číslo tři. O čem bude?
Kéž bych to věděl! Mým receptem je číst, sledovat zprávy a mít srdce i mysl otevřené novým nápadům.

Díky za rozhovor a těšíme se na Vaši další knihu!

MICHAEL A. SHAHEEN - informace o autorovi:

je Američan, který na počátku devadesátých let ze zvědavosti navštívil Českou republiku jako místo, které znal z vyprávění svých vzdálených příbuzných. Nakonec si Čechy tak zamiloval, až zde zůstal. Byť povoláním právník, jeho koníčkem je psaní a česká historie, především odkaz Karla IV. Tak dlouho si pohrával s myšlenkou napsat poutavý příběh, který snoubí historii, tajemno a lásku, až vznikl zcela nový pohled na soukromý život Karla IV. Michael zvolil nový a neotřelý způsob vyprávění, který české čtenáře dozajista okamžitě vtáhne do děje.

Velmi brzy, na Velký knižní čtvrtek, dne 19. března 2026 vyjde jeho druhý román o smrti Jana Masaryka.

Autor: Pavla Konečná