Prevence demence
Prevence demence
Když jsem se (před mnoha a mnoha lety) blížil k důchodovému věku, začalo mě pomalu děsit, co budu dělat, až nebudu nic dělat. Trochu oxymóron, viďte? Ale není to tak složité. Má představa byla taková, že po dosažení oné předepsané věkové hranice budu sedět v pohodlném křesle, probírat se sloupkem zásob nepřečtených knih, a občas listování stránkami proložím usrknutím zlatavě opalizující tekutiny z broušené křišťálové sklenky. Takže, jinak řečeno, měl jsem obavu, že se v důchodu budu nudit.
Ve věku 70+ píše asi mnoho spisovatelů. Ale myslím, že není velký počet těch, kteří by v tomto stáří teprve začínali. Měl jsem již ve výše zmíněné době na svém kontě pár uveřejněných povídek, nicméně moje ego nebylo dostatečně zbytnělé, abych skočil do spisovatelské arény po hlavě. Objevil jsem na internetu reklamu na kurz psaní s lákavým názvem ‚Mám talent‘. Kdo by si o sobě pomyslel opak, že ano.
Nechci zde rozepisovat náraz mého sebevědomí do pomyslné zdi poté, co jsem se přihlásil, začal do kurzu docházet a snažil se poctivě plnit zadávané úkoly. Nejhorší pro mě bylo vymyslet a napsat na místě v nějakém časovém limitu, byť jen krátký text na zadané téma. Jsem totiž takový typ člověka, kterého napadnou ty nejlepší nápady, jak se říká, až na schodech při odchodu. Ale to jen na okraj, třeba je vaše nastavení jiné.
Takže jen pár mých postřehů.
Poměrně důležité na psaní, je nalezení a volba tématu, o kterém bude vaše kniha pojednávat. Když navštívíte Facebook nebo Instagram a vyhledáte si komentáře čtenářů a čtenářek ke knihám, zjistíte, že nejžádanější témata jsou romantika, romantika, romantika, fantazy a detektivky. Přesně v tomto pořadí. Volba takového tématu je trochu sázka na jistotu. Nejsem si úplně jistý, že třeba volba LGBTQ namísto zmíněných, je to pravé ořechové. Ale to neznamená, že váš nápad z jiného košíku témat se neujme. Je to jen na vás.
Když už se nakonec rozhodnete, doporučuji vám nechodit do větších knihkupectví, jako je například Luxor na Václavském náměstí. Ve chvíli, kdy se projdete mezi stovkami polic a stolků s tisící a tisíci knihami, vás zaručeně přepadne depka, a v hlavě vám vytane otázka, zda ta vaše budoucí kniha má v konkurenci těch miliónů příběhů vůbec ještě nějakou šanci uspět. Mluvím z vlastní zkušenosti. Slovy mého oblíbeného autora:
‚Dokáže snad člověk uspět v něčem jiném, než v čem uspěl už miliónkrát předtím? Může povědět něco nového, co nepověděl už Lao-c‘ nebo Bhagavagdíta či prorok Izaiáš?‘ John Steinbeck, Sladký čtvrtek
Potom jsem přemýšlel, jak je možné, že přes tyto mé dojmy vznikají stále nové a nové knihy a příběhy a došlo mi, že je to docela jednoduché. Tentýž příběh se dá vyprávět z různých pohledů. Jedno jediné slovo, jediná věta, odstavec nebo postava navíc, může stejnému příběhu dát úplně jiný smysl. Stejný děj má náhle zcela odlišné vyznění. Takže není důvod se obávat konkurence, třeba právě ten váš příběh bude ten nejúspěšnější.
Abych se vrátil k úvodu. Je známo, že se stářím se vkrádá do života jedno děsivé strašidlo zvané demence. Lékaři obvykle doporučují zaměstnávat mozkové buňky co nejvíce podněty. Mohu vás ujistit, že promýšlení všelijakých zápletek, scénářů a dialogů do vaší budoucí knihy je ten nejlepší prostředek prevence demence.
Autor: Jiří Ventluka
Poznámka redakce: Jirka je autorem dvou knížek. Tu první vytvořil právě
v kurzu tvůrčího psaní, o kterém výše píše. Jedná se o velmi úspěšnou prvotinu
s názvem “Motýl v pavučině”, kniha má na www.databazeknih.cz hodnocení
92 % (hodnotilo celkem 65 čtenářů).