Spisovatelská komunita a AI
Spisovatelská komunita a AI
Dne 10.4.26 proběhlo setkání spisovatelské komunity - autorů, propojených sounáležitostí s agenturou a nakladatelstvím „Mám talent“. Na setkání byly vytyčeny především určité směry spolupráce, které by měly vést k vylepšení propagace začínajících autorů a určitému oproštění od závislosti na současné formě propagace a distribuce knih, která je pro autory a často i nakladatele svým způsobem likvidační.
Chtěl jsem se jen dotknout dvou poznámek, které zazněly na onom setkání, a které souvisely se spoluprací, či přímo účastí AI na tvorbě knih a příběhů.
Ta první poznámka zazněla z úst renomované spisovatelky paní Lucie Hlavinkové (https://www.lucie-hlavinkova.cz/). V diskusi o kvalitě textů, generovaných AI, se zmínila, že asi nikdy nebudou tak kvalitní, protože AI nemají vědomí. Bohužel ta dnešní situace se vyvíjí tak, že s tímto názorem můžeme trochu polemizovat.
Pojem ‚vědomí‘ je poněkud ošemetná věc.
Především se dodnes zatím odborníci nedokázali shodnout na jednotné definici, co to vědomí je. Existuje několik přístupů, jak jej definovat – od fenomenologického, přes funkcionalistický a neurovědecký až k filozofickému.
Druhou otázkou je, jak vědomí vzniká. Úzce to souvisí s předchozím. Když nevíme, jak vědomí definovat, pak můžeme obtížně zjistit, za jakých podmínek vznikne. Jedna z hlavních tezí je, že vědomí je emergentní jev (což je i můj preferovaný názor – viz můj text z roku 2006: https://hyena.cz/cteni/kontakt/59prispevky.html ), čili jev, který vznikne v okamžiku, kdy se propojí dostatečně složitě limitní množství neuronů. Je otázka, zda tedy nutně vzniká vědomí jen na biologickém základě. Pokud vás v tomto případě napadne třeba složitá internetová síť, uvažujete správným směrem.
A třetí otázka, která zastřešuje předchozí dvě zní, jak bychom poznali, že AI vědomí má. Kdysi po vzniku prvních počítačů prezentoval Alan Turing pokus (tzv. Turingův test), který měl určit, zda se umělá inteligence chová skutečně inteligentně, a zda jsme schopni poznat, že mluvíme a jednáme se skutečným člověkem nebo se strojem. Krásně je tento problém shrnut v článku https://www.seznamzpravy.cz/clanek/tech-slavny-turinguv-test-ztraci-smysl-robota-od-cloveka-uz-zkratka-nerozezname-273890
Závěr je, že počítače dnes umí napodobit člověka lépe než lidé sami, a že nedokážeme zjistit, zda AI má vědomí nebo ne. Pokud AI řekne, že je vědomá a prožívá, pak buď má pravdu nebo to simuluje. Ale rozdíl nejsme schopni poznat.
Druhou poznámku zmínil pan Josef Farkas. Zadal AI tvorbu pokračování svého textu a konstatoval (nevím, zda to cituji přesně), že výsledek byl nudný a nenápaditý, že neměl tu správnou autorskou duši, kterou do díla vkládá skutečný člověk.
Já sám mám rád knihy, kdy po přečtení mohu říct ‚a pointa je …‘. Nicméně už jsem přečetl i pár knížek, u kterých jsem marně pátral po tom, co tím chtěl vlastně autor (a byl to opravdu člověk, ne AI) povědět. Ale to jen na okraj.
Je tomu pár let, co začal takový malý boom s programy, předchůdci dnešní AI. Občas jsme se tehdy zasmáli nad jejich odpověďmi a jejich ‚češtinou‘. Uplynulo pár let a dnes doslova žasneme nad schopnostmi, dokonalou češtinou a komplexností odpovědí AI. Společně s růstem jejich možností si ale lidé zadělali na velikánský problém. Nejde jen o to, zda autor použil k vytvoření textu AI (viz aféru https://archive.ph/C9TZp), ale jde o celkovou důvěru čtenářů. A to nejen knih a povídek, ale i reálného zpravodajství včetně fotografií a klipů generovaných AI, které se bez důkladných analýz nedají rozlišit od skutečných.
Argumenty, že AI jsou jen počítačový program, který pouze kombinuje existující informace a nedokáže vymyslet nic nového již dnes vyvrací některé modely, konkrétně třeba GTP-4. Toto je výsledek testu, který porovnává schopnost GTP-4 ve srovnání s lidmi (USA):
Závěrečná zkouška práv (MBE + MEE + MPT) Lépe než 90 % lidí
Přijímací zkoušky na práva Lépe než 86 % lidí
Americká maturita z matematiky Lépe než 89 % lidí
Ověření verbální gramotnosti na vysokoškolské úrovni Lépe než 99 % lidí
Jen pro zajímavost: v závěrečné zkoušce na amerických právech (tzv. Uniform Bar Exam) musí uchazeč také vlastními slovy psát zdůvodnění svých odpovědí nebo návrhy projevu před soudem.
Tabulka převzata z
Nedokážu si představit, co budou umět další verze za dva, tři nebo pět let a později.
Prameny:
Autor: Jiří Ventluka