Tři spisovatelé pod jednou střechou

Tři spisovatelé pod jednou střechou – večer plný knih, povídání a dobré nálady

Poslední beseda a autorské čtení, které vydavatelství Mám talent ve Wine&Coffee Gallery ve středočeských Řevnicích pořádalo, bylo s autorkou dětské knížky Myšulek, mezi hvězdami a sýrem Galinou Giorgdaze. V pátek 17. dubna jsme se ale na místo určení vrátili znovu, tentokrát v magické sestavě. A proč magické? Besedy se účastnili hned tři autoři, jejichž knihy vyšly v rámci vydavatelství, a právě číslo tři je v literatuře považováno za číslo magické. A jak celá akce probíhala?

Cestou z řevnického vlakového nádraží mi do zad příjemně hřálo teplé Slunce a modrá obloha povzbuzovala mou už tak neutuchající dobrou náladu. Na náměstí Jiřího z Poděbrad byl už z dálky vidět podnik Wine&Coffee Galery, cíl mé cesty. Když jsem vstoupila do útulných prostor vinárny, přípravy na nadcházející besedu se třemi autory z vydavatelství Mám talent – Josefem Farkasem, Jolanou Stelou Urbanovou a Oldřichem Burdou byly v plném proudu.

Knihy našich autorů byly připravené na výstavním stolku, po kavárně se s úsměvem procházel autor knížky „Petříčku, zavírej vrátka“ Josef Farkas a na stole pro spisovatele účastnící se besedy se ve světle lustrů třpytily sklenice s vodou.

Místa u stolků v kavárně se postupně začala plnit návštěvníky, trojice autorů se připravila a s odbíjením kostelního zvonu, který bylo slyšet skrze otevřené dveře, akce úspěšně započala. A jaký by byl lepší začátek než úvodní písnička zazpívaná mladou zpěvačkou Johanou Konečnou, která hudebně doprovázela celý večer? No, sama nevím.

Jak to všechno začalo

Beseda s autory tak byla zahájena a první, co moderátorku a zároveň ředitelku vydavatelství Mám talent Markétu Dočekalovou zajímalo, byly spisovatelské začátky autorské trojice. Třeba Josef Farkas začal poprvé psát ve věku padesáti pěti let, kdy mu jeho žena k narozeninám darovala kurz právě u paní Dočekalové. I přes počáteční zlozvyk si u svého prvního textu vyslechl kýženou chválu. „Nikdy nezapomenu na moment, kdy si paní Dočekalová přečetla moji povídku a řekla: Pepíku, já k tomu nemám co říct. To mě strašně potěšilo a v tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem na dobré cestě,” vzpomínal.

Trochu opačný pól následně představoval moderátor a zkušený rozhlasák Oldřich Burda, který už v dětství paradoxně hledal zaměstnání, ve kterém by se psaní vyhnul. „Když jsem svoji první knížku poslal nakladateli, tak mi ji pak vrátil a kulantně mi řekl, že je to strašná slátanina,” vyprávěl. „Pak jsem si do rádia jako hosta pozval paní Dočekalovou a využil jsem její služby, kdy jsem jí poslal osmnáct tisíc znaků ke zpětné vazbě. Tak jsem to udělal a vrátilo se mi to jako písemka, kde červená převažovala nad modrou,” dodal Burda za hromadného smíchu návštěvníků.

Pro Jolanu Stellu Urbanovou tato beseda byla premiérou a mimo jiné vyprávěla i tom, jak se jako malá hledala v různých zálibách. „U zrodu mé první knihy stála moje kamarádka, která toužila psát, ale je to taková váhavá střelkyně. Tak jsem si řekla, že to zkusím taky. Pak jsem napsala svůj první pokus, který mám doteď schovaný, a řekla jsem jí, že jestli to dokážu já, tak ona to dokáže taky,” usmívala se.

Hurá do světa příběhů

Po takto poutavém úvodu se autoři rozpovídali o svých knihách, které byly vydané pod značkou vydavatelství Mám talent, jak vznikly a o čem vlastně jsou. Josef Farkas prezentoval svou knihu „Petříčku, zavírej vrátka“, Oldřich Burda zase knihu z prostředí Norska s názvem „Na konci Fjordu“ a Jolana Stella Urbanová se představila se svou romantickou novelou z doby viktoriánské „Osudu navzdory“.

Poté následovalo autorské čtení, kdy každý z autorů přečetl kousek ze svého díla. Osobně nikdy nezapomenu na úryvek z knihy „Na konci Fjordu“, který mě pobavil a zároveň i dostal na okraj židle. Jak během vyprávění Oldřich Burda líčil, v Norsku jsou zavedené přísné restrikce na alkohol a kdyby si ho někdo chtěl koupit přímo tam, odešel by s málem a prázdnou peněženkou k tomu. Proto i Češi do těchto končin mířící si často schovávají alkohol do kufrů nebo lahví od limonád, a právě o tom byla i ukázka.

V ní skupinu Čechů mířící do Norska za rybařením zastavila kontrola a chtěla prohledat i jejich kufry, tašky a krabice, které si vezli s sebou. Po nálezu lahve Francovky se jim zázrakem podařilo přesvědčit policistu, že se jedná o mazání na klouby, ale když byla ke kontrole vybrána krabice, ve které bylo schované množství dostačující na vysokou pokutu, možná i vyhoštění ze země, … to už jsem se bohužel nedozvěděla.

Vy se ptáte, my odpovídáme

Velice zajímavou a zároveň poslední částí besedy byly otázky od diváků. Zde bych ráda vypíchla jednu konkrétní – Jaké byly vaše pocity, když jste vaši první knihu poprvé drželi v ruce? Jako první odpověděla Jolana Stella Urbanová. „Já si myslím, že to byl takový úžas. Velmi špatně se to vkládá do slov, protože do té doby to bylo jen něco někde v prostoru, ale najednou jsem si já na to mohla sáhnout. Byl to krásný pocit a já měla v očích slzy,” líčila autorka.

„Mojí první knihou byl Výherce, se kterou jsem se docela potrápil. A vzhledem k tomu že jsem do té doby v televizi jako moderátor uváděl losování Sazky Sportky a ta kniha byla právě o té zásadní výhře a o tom, co to s tím člověkem udělá, tak jsem ji držel v ruce a řekl jsem si – Bingo!”, prozradil Burda o své prvotině a opět to mezi diváky vyvolalo pobavený smích.

Se zajímavým přirovnáním přišel i třetí z autorů Josef Farkas. „Já bych to nadneseně přirovnal k biblickému příběhu o vyhnání lidí z Egypta. Putovali pouští, měli hlad a žízeň, až jim Bůh poslal Manu nebeskou. Poprvé ji ochutnali, a to je ten pocit – jako ochutnat Manu nebeskou. Knížky v té krabici jsou ta potrava, která vás nakopne a řekne vám, že děláte dobrou práci.”. V tu chvíli jsem si jakožto člověk, který sám pracuje na knižním projektu, začala představovat tu chvíli, kdy vytáhnu z krabice první výtisk svého díla a ochutnám sladké ovoce své práce.

Příjemný večer plný pozitivních dojmů utekl až moc rychle, a když jsem se teplým večerem vracela zpět k řevnickému nádraží na zpáteční vlak domů, byla jsem plná nových myšlenek, které jsem si z besedy s autory odnesla a byla jsem vděčná za to, že jsem se mohla zúčastnit.

Autor: Eva Růžičková

Foto: Nicol Hofmannová